CHARAKTERISTIKA PLEMENE BIRMA:

BIRMA je středně velká kočka, váží v průměru cca 2,8 - 5kg, samci jsou mohutnější, než samice.
Uznána je u organizací GCCF,FIFé,CFA,TICA.

Birma je velmi vnímavá, inteligentní, milá, učenlivá, přizpůsobivá, společenská, ale v žádném případě vtíravá. Povaha a chování tohoto plemene postrádá agresivitu vůči lidem i kočkám, či psům :-). Náklonnost dává najevo vrněním, předením, láskyplným otíráním a mazlením, tichým mňoukáním a rozmluvou s blízkou osobou. Hlučnější bývá jen v období říje, kdy se projevem trochu podobá siamkám. Ačkoli se jedná o kočku až nadmíru klidnou a majestátnou, nebývá ráda o samotě. Po návratu rodiny z práce a dalších aktivit často vyžaduje pozornost, aby si vynahradila čas, po který byla doma sama. Dovede velmi přilnout ke svému páníčkovi (či blízkým osobám) a dávat mu najevo svou lásku a náklonnost, ale i to, když je zklamaná, či s jí stýská /při odjezdu vztahové osoby na delší čas/. Velmi vnímá i výkyvy nálad osoby, která je jí blízká a celkovou rodinnou atmosféru. Spřátelí se snadno s ostatními jedinci stejného druhu, ale například i se psy, či jinými zvířátky. Není útočná, ale umí se urazit :-)
Jistě nepohrdne, bude-li žít v domácnosti s kočičím kamarádem, v jehož společnosti si více vyhraje, ale snáší i samotu, když rodina odchází do práce a školy.Většinu času prospí, tak jako jiné kočičky.... Nevadí jí život v uzavřeném bytě. Své teritorium si přizpůsobí dle vlastních potřeb. 

Nejeden chovatel Birmiček by vám řekl, že zdaleka není tak jednoduché docílit v chovu potomků, kteří by měli všechny náležitosti, jaké se u tohoto plemene žádají. Ani rodičovský pár se spoustou titulů nezaručí potomstvo se stejně kvalitní kresbou, barvou a tvarem očí. To je patrně důvodem, proč se toto oblíbené a tolik obdivované plemeno nerozšířilo tolik, jako kočky, které dávají větší záruky úspěšného chovu a zisku.

Plemenný standard, pokud se chystáte vrhnout na chov těchto nádherných koček a účastnit se výstav, vyžaduje vzhled, který se vám zde pokusíme přiblížit:

Obecně:
Jedná se o polodlouhosrsté, středně velké plemeno s odznaky. Toto plemeno dospívá zhruba ve věku 18ti měsíců, plné dospělosti a tedy i podoby dosahuje zhruba kolem 4let.

Stavba těla, velikost:
Birma patří stavbou těla mezi středně velké kočky. Samice má v průměru cca 3,5kg,  kocouři 4,5kg někdy  i více. Najdou se i samci, kteří mají do 8kg, ale to bývají výjimky. Tělo je pevné,spíše mohutnější, lehce protažené, svalnaté.Kostra mohutnější.

Hlava: lebka je silná, hlava působí jako  mohutná, /nesmí být příliš kulatá, ani špičatá, trojúhelníková/, výrazná, s mírně zaobleným čelem, plnými tvářemi, nosem beze stopu, výrazná brada, nesmí ustupovat.
Profil hlavy - tzv. římský /viz obrázek/ Nos vykazuje vpadlinu a čelo je dobře zaoblené.
Rovný profil nebo stop je vada.

*Čelo: mírně klenuté, zaoblené, nesmí být pouze ploché, ustupující dozadu.
*Nos: středně dlouhý římský /mírně vystouplý/, beze stopu /ne protáhlý, jako u orientálek, ne stop, jako u peršanek/ Nos by měl vystupovat zhruba stejně, jako klenutí čela.Čumáček je zabarvený podle toho, zda se jedná o Birmu s plným zabarvením odznaků /černý/ a nebo s kresbou /růžový/.

*Uši: středně velké na špičkách zakulacené, dobře umístěné, posazené středně daleko od sebe, mírně na straně. Ne příliš po kraji a ne u sebe.V podstatě by velikostí měly být zhruba něco mezi siamskou a perskou verzí.U mláďat jsou uši výraznější, větší. Jakoby se narodily s danou velikostí a tu pak hlava dorůstala. Proto mláďata působí ušatěji, než dospělý jedinec. Drobné šošolky chlupů, které rostou na špčkách uší všem birmám, některým více, či méně, se před výstavou vytrhávají. /zase si člověk dle svých představ upravuje, jak má kočka vypadat, na rozdíl od představy Paní Přírody :-( /

*Oči: výrazně hluboce sytě modré /safírové/, oválné až kulaté. Nesmí být příliš kulaté a umístěné těsně vedle nosu. Nešilhají! Šilhání je vada vylučující udělení certifikátu a chovnosti.
Barva očí se u kočky vyvíjí v průběhu života a teprve v dospělosti je jasná. Koťata se rodí pochopitelně modrooká, barva se mění. Zhruba ve věku tří týdnů se začíná rýsovat odstín. Nejvíce žádoucí je barva sytě modrá, safírová, jakou vidíme např. u Siamek. Různé odchylky jsou přípustné především v souvztažnosti s celkovým zabarvením kočky. Světlé odznaky připouštějí případnou světlejší barvu očí. Nejtmavší zabarvení SEAL vyžaduje také nejtmavší odstín modré barvy očí.

Končetiny:
pevné, kratší, /delší než u Peršanek/s kulatými tlapkami. /Nevykazují rozdíly mezi předními a zadními tlapkami, jako u orientálek, kde zadní nohy jsou poněkud delší a proto se říká, že kočka chodí jako baletka, s tlapkami u sebe -toto lze lehce pozorovat i u Ragdollů./

Ocas:
působí mohutně, je pružný, bez zálomků, hustě osrstěný, rovnoměrně barevný. Dlouhý by měl být cca mezi lopatky. Kočka ho nosí pěkně hrdě nahoru, jako veverka.:-)

Srst:
polodlouhá až dlouhá, hedvábná s malou podsadou, neplstnatí, nenáročná na údržbu. Na zádech, bocích a ocase je nejdelší. Příliš dlouhá, matná a příliš krátká srst s příliš malou nebo žádnou podsadou je na závadu. Přestože má velice krásnou, chundelatou srst, nepelichá tolik, jako některá jiná plemena a díky textuře a lehkosti chlupů se tolik nezapichují do látky, jako například krátké ostré chlupy běžné venkovské kočičky v období výměny srsti. Údržba srsti birmiček je spíše nenáročná. Česání a kartáčování doporučuji především jako kratochvíli, společný čas a mazlení. Nikoli jako nutnost. Pokud česání pojmete touto formou, vaše birmičky bude sama ráda česání postupovat i vyhledávat. Cucky se tvoří opravdu spíše výjimečně, při výměně srsti a hodně dlouhodobém nepečování o ni, a to za ušima, krkem a v kalhotkách..

Ponožky: Naprosto typickým znakem a největším oříškem pro chovatele tohoto plemene, jsou ponožky. Na všech čtyřech končetinách má kočka bílou srst, jakoby si oblékla ponožky.Toto zabarvení musí být zcela bílé, rovnoměrné, bílá barva končí ještě pod zápěstím. Ponožka nesmí být krátká, ale ani příliš dlouhá.Vadou jsou ponožky nesouměrné,kde chybí bílé zakrytí třeba jen jednoho prstu, či zcela chybějící. Nejžádanější je rovnoměrnost mezi všemi čtyřmi nebo alespoň mezi oběma předními i zadními tlapkami. Ponožka by měla vepředu dosahovat k záprstí, vzadu může být delší.

přední tlapky:

přední tlapky: zadní tlapky:

zadní tlapky:

zadní tlapky: přední tlpka:

zadní tlapky:

Šporničky: Na zadních končetinách vybíhá zespoda do trojúhelníku a tvoří tzv. šporničky. Ideální výběžek by měl sahat cca do 1/2 až 2/3 chodidla. Nemá přesahovat patu a nebo být jakkoliv nerovnoměrný, či jiného tvaru, než je „V“.

Polštářky chodidel má Birma nejčastěji růžové, někdy s příměsí barvy odznaků a mezi jednotlivými prstíky chlupaté.

Zabarvení: Na obličeji, ocase, nohou,genitáliích a uších tmavá – tvoří tzv. odznaky.(U variety s kresbou je na čele patrné M a kolem očí světlé brýle, i na nožkách a ocase může být lehce patrné šrafování. Ostatní části těla mají barvu bílou, až vaječné skořápky, světlou až zlatavě béžovou (záleží na barevné varietě, je o odstín světlejší, než odznaky), s velmi světlou až bílou náprsenkou a bříškem. Na spodku končetin jsou "ponožky". Dospělá kočka má límec, který je nejvýraznější v zimě a u koťat nebývá patrný. Nejsou přípustné jakékoliv skvrny v odznacích, na břiše a v oblasti ponožek.
Celkové zabarvení Birmy souvisí podle zkušeností různých chovatelů i s původem, stravou, věkem kočky a tím, v jakých klimatických podmínkách Birma žije. Zabarvení se mění v průběhu života. Tmavne. Tmavší bývají kočky z teplejších klimatických podmínek, starší jedinci, kastráti a některá zvířata, krmená pouze suchou stravou.

V teplejších oblastech je Birma "tepleji" zabarvena - čili bývá tmavší. Naopak v chladnějším podnebí je její zabarvení světlejší.V extrémně teplých klimatických podmínkách se může stát, že u dospělého jedince se odznaky jakoby ztrácí. /obzvláště u modré barvy odznaků/
Dá se předpokládat, že tak jako u ostatních plemen má tento jev opodstatnění v možnosti maskovat se ve volné přírodě. Proto bývají v oblastech, kde je po většinu roku zima a sníh zvířata zabarvena tak, aby se na sněhu nevyjímala.

Uznané barevné variety, které se ovšem mohou stále rozšiřovat, protože v zahraničí se již chovají Birmy např. v odstínech meruňkové a skořicové, karamelové, či plavé barvy /jenž mohou být ještě v provedení stříbrné a nebo smoke/ a je otázkou, kdo je jako první prosadí a přivede i k FIFE:

Od počátku se dlouhá desetiletí chovaly Birmy pouze v klasických plných barvách odznaků /point/. Novinkou a oblíbenou zajímavým oživením ve standardu se stala kresba /tebby/. Zhruba v osmdesátých letech se o toto zpestření zasadila především chovatelská stanice Las Perlas Sin, která přinesla gen pro aguti (díky němuž kresba vzniká) do pestré palety zabarvení Birem a je považována za matku kresby v barevných varietách Birem.

přes velkou náročnost na chov, se i u nás ale již setkáme s několika chovateli a zájem o půvabné a okouzlující Birmičky stále roste. Protože se ale v generacích tohoto plemene nevyskytují jen šampióni, ale rodí se spousta koťátek s "vadami", pro které jsou vyloučeny z chovu /jedná se o kosmetické vady typu: špatné, či chybějící ponožky a šporničky, barva očí, či srsti a pod./, roste o ně zájem těch, kteří touží po mazlíčkovi...
A právě těm, kteří touží po milé kočičí společnosti toto plemeno jistě přiroste k srdci. Pokud uděláte z Birmy domácího mazlíčka, vrátí vám vaši lásku a péči vstřícností, vlídnou povahou, oddaností, bystrým a inteligentním projevem, nenáročností a při důsledném, láskyplném zacházení i poslušností.

Posvátná Birma není plemeno s nějak obrovskou základnou. Ale její rozšíření po celém světě se za poslední dobu hodně zvětšilo a přestože např. v Čechách je stále málo chovatelů, kteří se Birmám věnují, například ve Švédsku je Birma druhé nejoblíbenější plemeno.
Snad  i díky tomu, že se poctiví chovatelé věnují tomuto plemenu s vědomím, že je třeba hlídat pokrevní linie a zabránit příbuzenské plemenitbě, netrpí Birma nějak významně genetickými vadami, či chorobami, jako některá jiná, u nás daleko rozšířenější a především množitelským způsobem odchovaná plemena.

Zpět na úvodní stranu