jak žijí

Jak jsme již přiblížili v informaci o našem chovu, momentálně se snažíme o přesun nejen celého chovu,ale i naší rodiny do nového domu.Zatím ovšem stále nejsou všechny úpravy dokončeny a tak je část chovu, matky, koťata a březí kočičky v domě původním, kde zatím stále bydlí i moji synové a v druhém domě je druhá část chovu, tedy kocourci a kočičky. Já pobíhám mezi oběma domy, jak je zapotřebí, takže žiji na dvou místech současně :-)
Koťátka u nás narozená, vyrůstají v pravidelném kontaktu s lidmi, opečovávaná nejen svojí vlastní kočičí mámou,ale i námi všemi.

Kočičky mají několik místností, v každé šplhadlo, možnost výhledu z okna, baštu, záchůdek a také vnitřní volierku, kam se některé uchylují, když chtějí mít svůj klid, případně, když je některá v nepohodě a je třeba ji trošku oddělit..

Na vejminku, který se buduje se počítá s volným výběhem do venkovních volier u všech mých chlupatých kočičáků.

Pro mne se staly Birmičky poněkud náplní života. Vlastní děti odrostou, kluci vyrůstali bez otce /zemřel, když byli hodně malí/ a já se chci věnovat mojí chlupaté lásce i zálibě opravdu svědomitě.Neodháním kočičky a kocourky, kteří jsou vyřazeni z chovu díky stáří, či po nějakém zdravotním problému /potraty a pod./ Chci i těm, kteří mi dali prožít hezké období s jejich potomky a nadešel čas jejich odpočinku, zajistit hezký, láskyplný a klidný domov. I proto jsem pořídila další dům.Větší, prostornější a lépe situovaný i stavěný pro účely rodiny s větším počtěm kočiček.

Každý kocourek má svoji místnost, s vnitřní volierkou na zvykání s kočičkou, když má krýt. Protože kocourci značkují, některý více, některý méně, mají podél zdi savé kartony, které se pravidelně vyměňují. Místnosti jsou propojeny dveřmi s výplní, která umožňuje kočičkám i kocourkům vizuelní kontakt, přestože jsou v oddělených místnostech. Vnitřní volieru




Nelekejte se, pokud na fotce zahlédnete "klec" nejedná se o klec v pravém slova smyslu. Máme jich několik a jsou utvořeny jako vnitřní voliery. Jedná se o atestovaný výrobek, určený pro chov /samozřejmě ne na klecový odchov/, jednotlivé volierky mají 1,2m x 1,2m, jsou velice variabilní k různému propojování, nejčastěji je používám spojené dvě k sobě. Proč je používáme? Je to jednoduché. Některé kočičky mají problém s hierarchií a uznáváním tzv.dominantního jedince. Když je kočinka před porodem, před nakrytím, nová, nějakým způsobem dočasně hendikepovaná proti ostatním, když porodí a potřebuje svůj klid a bezpečí, právě v tuto chvíli někdy velice pomůže oddělení jedné, či více kočiček od ostatních pomocí vnitřní volery, kdy má kočička kontakt s ostatními chlupáči, ale přitom nehrozí střety, boje, či jakékoli nebezpečí. Vnitřní volieru máme proto, například, i v obývacím pokoji, jehož součástí je dřevěné otevřené schodiště,proto v době naší nepřítomnosti jsou koťátka raději ve volierce, abychom zamezili nežádoucím úrazm nejen pádem ze schodů.
	Kočky dovedou být velice uvědomělé a pečlivé matky. Někdy až moc. Už se mi stalo, že si jedna o druhé zřejmě pomyslela, že není dostatečná máma, či si jen chtěla osvojit miminka, která jí nepatřila, přestěhovala koťátka od své kolegyně do svého pelíšku a nepřeji nikomu zažít ten boj. Máma, která se pere o svoje děti, proti ní máma, která se pere o svoje a ty, které si osvojila a mezi tím ty nebohá, malá stvořeníčka. Bylo to pro mne velkým ponaučením a když musím odejít do práce, či se zrovna nemohu úplně věnovat naplno maminkám s miminky, které se někdy prostě potkají, je lépe oddělit je v místnosti tak, aby na sebe viděly,ale vzájemně sebe, ani miminka neohrožovaly. Taktéž pokud přijde zájemce o koťátko a zrovna je jich narozených více.někdy je lépe nenechat všechnu drobotinu pobíhat kolem. Kvůli bezpečí a klidu matky i dětí. Pokud navíc se zájemcem o koťátko přijdou malé děti, raději nepouštím raději všechna koťátka volne po bytě. Pokud má někdo jednu,či dvě kočičky a případně jednoho kocourka, asi se nesetká se situacemi, jako my.
ukázka z našeho proviantu, na kterém si čičíni pochutnávají :-)