Původ plemene, nazývaného Svatá Birma, je opředen pověstmi, bájemi i snahou o doložení faktického zrodu této krásné kočky:

nekonečně modré safírové oči jsou pro Birmu typické...

HISTORIE a báje..

...Bájná legenda, která tuto kočičku provází a můžete se s ní setkat v různých zdrojích literatury, pochází z Barmy a vypráví o věrném kocourovi Sinh, který prý žil v klášteře se starým lámou Mun Ha, který svůj život zasvětil bohyni převtělení, se safírovýma očima.. Jedné noci, kdy byl klášter přepaden a starý láma zemřel v modlitbách, se stal zázrak a jeho bílý kocour, který svého pána v hodině smrti neopustil, se jako zázrakem změnil....oranžové oči získaly hlubokou modrou barvu safírů, srst zezlátla, obličej, uši a ocas získaly barvu země, jen tlapky zůstaly bílé. Kocour, který dle legendy přijal duši starého lámy, zůstal se svým pánem po celých následujících 7 dní a pak také zemřel. Ještě ten den se změnily i všechny ostatní kočky v klášteře a od té doby přechází toto zbarvení na celé jejich potomstvo.
Přes všechny legendy kolem plemene, v nichž se tvrdí, že plemeno pochází až z Barmy, se spíše zdá, že její skutečný původ byl jaksi zamlžen a s jistotou se jeho přesné ztracené minulosti už nedopátráme.. V Barmě samé snad ani neexistuje důkaz o výskytu kočky, která by fenotypem Birmě odpovídala, přesto si plemeno ponechává ve jménu dovětek "posvátná kočka z Barmy".

...Pragmatičtější původ nabízí jiná historie a fakt, že Birma byla uznána ve Francii, roku 1925 jako samostatné plemeno.

Tudíž se za kolébku Birem jako takových považuje Francie. /křížení Siamek a Peršanek+bílé ponožky přikřížením domácí kočky/
První pár pocházel údajně z jihovýchodní Asie a nezachovali se po něm žádní potomci.
Další a patrně jediný pár byl dovezen do Evropy manželským párem, jako dar z Tibetu - z kláštera (Zde byla údajně Birma vyšlechtěna z dlouhosrsté dvoubarevné kočky /Bicolour/ a Siamek, ke kterým se váže minulost chrámových koček, jež hlídaly drahé kameny zde ukryté a z dalších přikřížených plemen.) - pro Francouze Auguste Pavie a angl. majora Gordona Rusella, kteří pomohli kněžím v klášteře při jeho přepadení. Samec Madalpour cestou do Francie zemřel, zbyla pouze těhotná kočička Sita, která dala základ a budoucnost tomuto nádhernému plemeni. Dalším přikřížením za doby druhé světové války, kdy Birma jako plemeno opět prakticky vyhynula, se podařilo získat potomky, díky nímž toto plemeno uchvacuje dodnes mnoho očí i srdcí kočičích obdivovatelů. Byla to dlouhá a pracná cesta, aby se chovem dosáhlo opět standardů, které má toto plemeno vykazovat.
Jaký je zcela pravdivý a skutečný původ tohoto plemene, to zůstane, zdá se, zahaleno závojem otázek a dohadů.

Posuzovatelka  FIFe Hanne Sofie Sneum /jejíž popis standardu plemene co nejvíce přiblížený laikovi - odkaz zde, nám poslala její kamarádka Nettie Bosh/ se pokusila o co nejvěrohodnější dopátrání předků Birmy a sestavila jakýsi první rodokmen, z něhož plyne, že kolébkou Svaté Birmy by měla být podle všech doložených důkazů Francie. Za nejslavnější Birmy z doby před druhou světovou válkou se tak považují "Poupée de Mandalpour" /1926/, "Manou de Mandalpour" /1927/ a "Dieu d´Arkan" /1930/. Jak jsme již výše uvedli, v době druhé světové války se Brma opět málem vytratila, její chov se prakticky zastavil. Plemeno bylo uznáváno postupně i v dalších zemích světa, kolem 50.let, kdy byl chov ve Francii již považován za stabilizovaný, se poptávka po Birmách zvyšovala a to nejen ve Francii a Německu, ale také v Belgii, Holandsku, Švýcarsku, Anglii a v roce 1959 byla první Birma importována také do USA.V roce 1969 byly Birmy zaznamenány ve Švédsku a roku 1970 v Dánsku.

/Shrnutím lze říci, že cca od roku 1933 jsou Birmy vystavovány jako standardní plemeno a to nejprve ve Francii a Německu a kolem 50-60. let se rozšířilo nejen v Evropě, ale i do Spojených států/

Protože chovná základna Birmy byla od počátku velice malá, na jejím rozšíření se jistě podílela různá plemena koček. Nejen, že původ je vázán k dlouhosrstým Bicolourům a Siamkám, ale již před druhou světovou válkou se Birmy pářily s Khmery /Perské kočky s odznaky/. Po druhé světové válce se omezená chovná základna musela zase uměle zvětšovat, opět za pomoci i jiných plemen /patrně Balinesska a Siamka, snad i Peršanka a kočka domácí/. Jak je podnes vidět, plemeno si i přes velké útrapy a složitost chovu zachovalo poměrně stabilní typ, jen ty "prokleté" bílé ponožky nadále trápí, tak jako po dlouhá desetiletí, i dnešní chovatele...

Barevné variety

V dobách minulosti se kladl hlavní důraz na přesnou typologii Birmy a upevnění jejích znaků a této snaze ustupovalo z cesty rozšíření barevné škály plemene. Většina zástupců tohoto kočičího plemene byla prezentována v charakteristickém provedení seal point, přestože ve všech zemích již byly uznány variety seal, blue a později díky přikřížení Balinések a Perských Colourpointů i chocolate a lilac, následně pak krémová a červená, které se nejvíce objevovaly v Holandsku.
Teprve v roce 1986 byla prezentována první varieta s kresbou, seal tebby point, "Las Perlas sin Capetto".

Dnes se tedy můžeme setkat nejen s barvami seal, chocolate, blue, red, lilac, creme, ale také s meruňkovou, aprikot, skořicovou a podobně. Pochopitelně, že do každé barvy už zasahuje tebby /kresba/ a tortie /želvovinová/.

Uznané barevné variety, které se ovšem mohou stále rozšiřovat, protože v zahraničí se již chovají Birmy např. v odstínech meruňkové a skořicové, či aprikot barvy /jenž mohou být ještě v provedení stříbrné a nebo smoke/ a je otázkou, kdo je jako první prosadí a přivede i k FIFE:

Želvovinové zabarvení mají jen holčičky!!!

Zpět na úvodní stranu